Zvukový plán češtiny

Hláskový systém češtiny obsahuje

13 samohlásek (vokálů)26 souhlásek (konsonantů)
10 jednoduchých samohlásek  3 dvojhlásky (diftongy)

Samohlásky se dělí

  • podle polohy jazyka (nízké, středové, vysoké – přední, střední, zadní);
  • postavení rtů (zaokrouhlené, nezaokrouhlené);
  • kvantity (krátké, dlouhé).

Délka (kvantita) samohlásek má v češtině důležitou fonologickou funkci, rozlišuje různé významy slov, např. vila x vílapata x pátá, nebo gramatické tvary, např. žáku x žáků, děkuji x děkují. Může se vyskytnout v jakékoli slabice slova a je zcela nezávislá na slovním přízvuku.

Systém samohlásek doplňují dvojhlásky. Typicky česká je dvojhláska ou (koupat se). Dvojhláska au se vyskytuje pouze v českých citoslovcích (mňau), dále potom ve slovech cizího původu (auto). Dvojhláska eu se vyskytuje pouze ve slovech cizího původu (pneumatika).

Souhlásky se dělí na šumové a sonorní, dále podle místa a způsobu artikulace a znělosti. Fonologický protiklad znělosti (např. ten  den, bod  pod) je pro češtinu příznačný. Souhlásky mohou v řeči v určitém postavení znělost ztrácet (např. hned [hnet]) nebo podléhat znělostní asimilaci (prosba [prozba], stovka [stofka]).

Slovní přízvuk nerozlišuje významy nebo tvary slov. Je pevný a nachází se na první slabice slova. Ve spojení s jednoslabičnou předložkou je přízvuk na této předložce.

Větná melodie v češtině mimo jiné odlišuje oznamovací větu od zjišťovací otázky (Půjde nakoupit. Půjde nakoupit?)